19. Polyamorie

12. 5. 2011

Polyamorie je další téma, se kterým se budeme muset my, odcházející generace, utkat, protože se týká našich dětí. Tak tedy do toho.

Naše děti, myslím, že celkem nedávno, masově vyrukovaly s představou, že je možné a vhodné žít zároveň s více sexuálními partnery, a bojují za její uvedení do praxe. Nevím, jak v tom postoupily daleko a zda jejich aktivity budou mít stejný dosah jako aktivity homosexuálů, na to je zřejmě zatím ještě brzo, ale lze to pokládat za analogický projev, který může mít i analogické důsledky.

Z čeho tak usuzuji? Domnívám se, že poslední dvě století žijeme ve znamení propagace milostného citu jako té nejvyšší, základní hodnoty. Nejdříve nadřazení citu začal hlásat romantismus a od té doby vládne ideologie osudové lásky, která ve svém důsledku vede k rozbíjení manželství, jež jsou ve své podstatě založena na racionálním konsenzu plynoucím ze zaměření na dlouhodobost vztahu, a nikoli na milostném souladu.

Ve dvou posledních stoletích tedy žijeme v ideologickém vyznávání hierarchie hodnot, jež na prvé místo klade vratký, kolísavý a nejistý milostný cit. Poslední století pak tuto volbu ještě zužuje, dík možnosti oddělit sexuální uspokojení od plození (a tedy od dnes překážejících důsledků sexuálního uspokojení), na sexuální uspokojení. Takový smysl tedy podle mne má hnutí za práva homosexuálů a hnutí za polyamorii. Nejde o nic jiného než o zvrácení dosavadní hierarchie hodnot, jejímž výrazem je instituce monogamního manželství, k důrazu na sexuální uspokojení jedince. Je to dobře, nebo špatně? Je hnutí za legalizaci mileneckých vztahů nějakým pokrokem, nebo je to rozbíjení institutu, který je optimálním (podobně jako demokracie nejlepším ze špatných) řešením socializace sexuálního života?

Já jako příslušník generace odkojené ideologií monogamního manželství a prošlý jeho praxí mám jasno. Horší je to s těmi, kdož v dnešním ideovém tápání teprve hledají orientaci pro svůj milostný život a neuvědomují si, že cit a sexuální pud je velmi vratký základ pro cokoli konstruktivního, morální limity vymezující plození, rození a výchovu dětí nevyjímaje. Důsledky upřednostňování sexu před plozením jsou zřetelně vidět už dávno: těhotenství jsou nechtěná až tak, že to vede k záměrnému usmrcování počatých plodů. Toto skutečně chceme?