25. Stávka

17. 6. 2011

Otázka pro mne stojí takto:

Je současné jednání odborů fakticky dílem pro nás blíže neurčitelných a neanalyzovatelných motivů, jejichž cílem je zmařit cíle nynější vlády, totiž úsilí o ekonomickou stabilizaci a vyvedení naší země z hospodářské krize, nebo jsou odboráři normální lidé, které stejně jako vládu vede obava o budoucnost země a jejích občanů?

Nevím, jak odpovědět, ale mysl se vzpírá tomu, abych odbory démonizoval. Co když jsou to skutečně hlasy, které by měla vláda slyšet a vyslechnout, zastavit se ve svém horečném řešení ekonomické situace, které ji do jisté míry zaslepuje, a zamyslet se nad tím, co říkají jiní, aby nedováděla svou snahu o zvládnutí problémů ad absurdum, jak o tom svědčí například představa, že lze po lidech požadovat, aby pracovali málem až do smrti.

Pokud moje vidění světa není pouhou iluzí a odpovídá realitě, pak vidím jediné řešení: setkání vlády s odbory, které nebude problémy vyhrocovat, nýbrž věcnou diskusí řešit. Bylo už dost siláckých gest, která vedou jen k roztáčení víru, co nás stahuje blíž a blíž tomu, co nechceme.