71. Tendence ke zlu, tendence k dobru

27. 8. 2014

Konstatovali jsme jistou tendenci k totalitě – sklon člověka, který má moc, ji zneužívat v oblasti, kde už k jejímu použití není oprávněn, ale díky pozici moci, v níž se nachází, to dělat může, aniž by byl za to postižitelný.

Tato tendence je jen jedním typem obecnější tendence ke zlu. Máme sklon vybírat si špatná řešení, což je dáno tím, že nás k tomu vedou naše city, ať už vrozené nebo naučené, a naše reflexe, rozumové posouzení situace.

Například pud sebezáchovy se může rozvinout v sobectví, které opomíjí reflexi situace druhých a jako jednodušší řešení nabízí bezohlednost.

Vedle tendence ke zlu ovšem můžeme konstatovat i existenci sklonu k dobru. Opět nacházíme jeho základ v citech, ať vrozených nebo získaných výchovou, a v reflexi, svědomí.

Tak třeba soucit nás vede k altruismu a k pochopení, že já jsem ty, že ty prožíváš stejně jako já, jsi stejně citlivý, máš stejné radosti a bolesti jako já, že jsi já. Toto reflektování pak vede k tomu, že člověk počítá s těmi druhými, bere na ně ohled ve svých úvahách, snaží se najít, byť složitější, řešení, které by vyhovovalo všem zúčastněným.

Existují tedy v nás dvě tendence, které se sváří a bojují spolu. Je na nás, kterou budeme posilovat v sobě i v druhých a které dáme či nedáme šanci.